Naše PL začátky
Alena, Jana B., Lea, Lucie
Počínaje dneškem vám přinášíme zbrusu novou PL rubriku, kde si na své přijdou především ti z vás, kteří s PL koketují nebo už začali a mají spoustu nezodpovězených otázek. Co je to Project Life a co pro jeho tvorbu potřebujete, najdete třeba tady. Dnes se s vámi o své PL začátky podělí některé členky našeho design teamu.
Jak dlouho děláš Project Life? Co tě na tomto způsobu tvoření nejvíc baví?
Alena: Ani ne rok. Až v únoru to bude rok. Nikdy není příliš pozdě nebo příliš brzo začít. Nejvíc mě baví to, že jsem konečně našla něco, kde jsem našla samu sebe. Miluji papír, miluji fotky, miluji vzpomínky. Project Life toto všechno spojuje. Navíc to není jen na teď. Jednou si moje děti...vnoučata...budou moc prohlédnout a přečíst si obyčejné věci, které dělala jejich maminka...babička. To je úžasné. Už nikdy nezapomeneme, a když přece jen ano, Project Life nám to sám připomene.
Jana B.: Letos načínám třetí prodžektlajfí rok. Už? Aby ne. Nedokážu si představit lepší způsob dokumentace našeho života. Baví mě fotit, nebaví mě fotky upravovat, ale nesmírně si užívám tvorbu každé jedné stránky. Jako nejlepší na PL považuji možnost zachytit i tu nejobyčejnější vzpomínku a uchovat ji pro nás a naše děti.
Lea: S PL jsem si začala ke konci roku 2013, kdy jsem zaznamenávala významnější dny cca od června. Spíše to bylo o tom, jestli PL ano nebo ne, protože jsem si myslela, že tento způsob tvoření není nic pro mě :-). A ejhle... dnes vlastně nic jiného nedělám :-). Baví mě zaznamenávat každodenní události, celý proces tvoření (kromě výběru a úpravy fotek) a prohlížení už hotových alb. Hlavně doufám, že má alba za pár desítek let někdo ocení.
Lucie:3 roky a kousek. Nejvíc mě baví prohlížet si hotové album a taky představa, jak si ho budeme společně prohlížet třeba za 10 nebo 20 let. A z procesu mně nejvíc baví focení každodenních maličkostí, i když se musím někdy přemáhat, ale vím, že to stojí za to.
Jaké byly tvoje začátky? Jaká byla tvoje úplně první PL objednávka?
Alena: Možná se dá říct, že byly i těžší než jsem čekala, přece jen kolem mě spousta krásných stránek a já, když viděla svoji první, jsem si říkala, jestli to má smysl. Má. Každý nějak začínal a s každou další stránkou jsem byla víc a víc spokojená. Nelíbilo se mi mé vlastní písmo, nelíbily se mi vyvolané fotky. Chtělo to čas a hlavně mi nejvíc pomohla inspirace od všech ostatních.
První objednávka byla legendární. Large kit, který obsahoval album, kapsy, razítka, zakulacovač rohů a celou sadu PL kartiček. A k tomu všemu jsem si předplatila PL kit, abych to měla snazší a přišla i k ozdobám, ve kterých jsem se vůbec nevyznala. Vrhla jsem do toho po hlavě, ihned po odeslání objednávky přišel strach, jestli mě to vůbec chytne, ale někde uvnitř jsem už tehdy věděla, že ano.
![]()
Jana B.: Začínala jsem bez alba a tvořila pouze do kapes, které jsem velmi neesteticky svazovala šňůrkou. Fotky jsem tiskla na obyčejné laserové tiskárně (!) a dodnes jsem v silném pokušení je řádně vyvolat a tím dílo zkvalitnit. Samotná stránka mi trvala neskutečně dlouho, tiskla jsem texty, různě kombinovala. Naštěstí, a to platí v jakémkoliv odvětví, cvik dělá "mistra" a časem se všechno samo upraví a zrychlí. Mojí první objednávkou byly tedy plastové kapsy, mix designů, a jeden balíček SS kartiček (jak skromná jsem bývala). A samozřejmě první PL kit, který jsem si tenkrát nepředplácela. Chtěla jsem si prostě zkusit, jestli mě to bude bavit a bude to fungovat.
![]()
Lea: Jako první jsem si objednala album, protože jsem si řekla, že i když se pro PL nerozhodnu, tak jej můžu využít i na stránky. Nachystala jsem si spoustu fotek, mezi kterými byly i koláže! Ovšem bez mřížek, tak to vypadá všelijak :-). Jinak samotná tvorba mi přišla snadná, co jsem měla, to jsem tam dala a to doslova... jak materiál, tak fotky. Používala jsem převážně materiál, který jsem měla doma, hlavně sady 6x6 čtvrtek. Největší problém byl s journalingem, protože jsem neměla zapsané žádné poznámky a vše jsem tahala z paměti... uff!!! Když jsem se pak rozhodla, že v PL pokračovat budu, a to stylem dvě kapsy na týden, tak už jsem obavy měla. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi podaří událostmi a fotkami zaplnit dvě kapsy. Obavy byly zbytečné, protože vždycky se najde něco, co si můžete zaznamenat.
![]()
Lucie: Začátky byly hodně pomalé. Byla jsem z PL nadšená, ale každá stránka mi trvala hodně dlouho (a to nedělám žádné velké zdobení). Dlouho jsem vybírala fotky, dlouho upravovala, několikrát předělávala stránky. Ale jakmile jsem našla, co se mi líbí, už to šlo rychleji. První objednávkou bylo třicítkové album (papírové, mentolovo-bílé) a sada kapes různých designů. abych si vybrala, které mi budou sedět nejvíce. A pak sada kartiček Baby Edice od BH v digitální podobě; ráda si kartičky upravuju a tisknu sama.
ALBUM
Jaké album máš (značka, materiál, rozměr)? Jaké album doporučuješ jako nejlepší a proč?
Alena: Na rok 2015 jsem měla látkové od BH, ale na rok 2016 jsem si pořídila koženkové a osobně se mi líbí víc (doufám, že mi ho kočička nerozdrásá). V dalších letech tudíž budu pokračovat v koženkovém. Velikost mám klasickou třicítku, nejsem tolik omezená prostorem.
Jana B.: Za mě jedině velké koženkové album, ideálně od We R Memory Keepers. Mám už dvě. Jednou jsem nějakým záhadným počinem koupila látkové a byla zklamaná. Špatně se udržuje v čistotě (pokud nemáte tmavší odstín a to já nemám) a provedení mě také nepřesvědčilo.
Lea: Mám velká koženková alba od Simple Stories. Na každý rok mám dvě stejná alba. Nedám na ně dopustit. Jsou kvalitní, dobře se udržují v čistotě a jsou elegantní. Určitě doporučuju investovat do kvalitnějšího alba, a to nejenom kvůli archivaci :-).
Lucie: Teď používám třicítkové, černé, látkové album od BH. Líbí se mi a neumaže se jako světlejší barvy. Když jsem měla papírové, časem se ošoupalo v ohybech a nevypadalo to pěkně, myslím že látkové vydrží víc. A nebo koženkové, ale s tím nemám zkušenosti.
PLASTOVÉ KAPSY
Které plastové kapsy používáš nejčastěji (myšleno design kapes)? Které jsou tvé nejoblíbenější?
Alena: Nejčastěji se u mě objevuje design A, asi protože je nejjednodušší. Ale mám v oblibě kapsy s čtverci, jsem instagramová a navíc se díky čtvercům na stránku vejde víc věcí. Nebo mi to aspoň přijde. Poslední dobou jsem si i oblíbila Desing G, taková menší kombinace designu A a D.
Jana B.: Ačkoliv se domnívám, že nejčastěji volím Design A, sama jsem byla překvapená, že zas tolikrát ho nevyužiju. Ale je zcela jistě mýmnejoblíbenějším, když už si nevím rady, jak uspořádat fotky nebo doháním skluz. Velmi ráda mám také čtvercové kapsy, ale to mi musí dobře vyjít fotografie.
Lea: Osvědčenou klasikou je design A a když z nějakého důvodu nevím, tak po něm sáhnu jako první. Ale snažím se kvůli rozmanitosti, a taky abych se nenudila :-), používat i jiné designy. Vyloženě oblíbené kapsy nemám asi žádné.
Lucie: Téměř výhradně používám Design A od BH. Mám věčně několik měsíců skluz, tak nemusím při dohánění přemýšlet nad rozmístěním fotek. K tomu používám ještě čtvercové Design P a teď nově menší čtverce od October Afternoon.
Jaký je tvůj osvědčený tip či nějaká dobře míněná rada do začátků?
Alena: Nebát se toho. Nestresovat se skluzem. Nejsou fotky a přesto něco v albu chci mít, tak udělám třeba jen journaligovou stránku. No a co? Je to zábava, ne povinnost!
Jana B.: Začít! Nakoupit to nej nej nejpotřebnější, vyvolat zcela jednoduše fotky a dát jim příběh. Zbytečně se nezabývat tím, že se mi něco nepovedlo nebo bych si to představovala jinak. Je to vaše album, děláte ho pro vaši rodinu, pro vás. Mně se moc líbí, jak jsou všechny ty stránky tak moc jiné! Originální, vaše.
Lea: Nepřemýšlet jestli ano nebo ne a začít. Skončit můžete kdykoliv, ale dohánění už je horší..., ale ne nemožné. Taky je důležité si vše zapisovat, i když se nic neděje, tak si napíšu, že se nic nedělo :-), velké zážitky si zapamatujete, ale na maličkosti se vzpomíná už hůř. A určitě mi hodně pomáhájí fotky v PC roztříděné podle týdnů. Hlavně nezapomeňte, že album je o vás a vaše, takže neřešte, že vypadá jinak, než vidíte u ostatních. Každý z nás je originál a podle toho vypadají i naše alba.
Lucie: Netrápit se tím, když vynechám týden nebo klidně i několik. Pokud nestíhám, nebo nemám fotky, klidně přeskočím. Já jsem po prvním roce přešla od týdnů na měsíce a užívám si to více. Musí to pro mě být zábava a ne povinnost :).
